World Inline cup očima závodníka Matěje Pravdy

World Inline cup očima závodníka Matěje Pravdy

Ostravský závod světového poháru je za námi.  Viděli jsme parádní výkony, osobní úspěchy, odhodlání, ale i mnoho pádů. To vše k našemu sportu patří. Počasí nám letos zrovna nepřálo, i když musím říct, že za tu dobu, co se „svěťák“ v Ostravě jezdí, jsem zde zažil i horší počasí. Skoro, jako kdyby pršelo každý druhý rok, takže příště nám to určitě už zase vyjde.

Jak se start závodu blížil, tak jsem sám byl na pochybách, a moc se mi do toho deště z vyhřátého auta nechtělo. Déšť stále sílil a podle radaru mělo pršet nejvíce právě ve 14:00, kdy budeme stát na startu. Odhodlání ale nakonec zvítězilo nejenom u mě, ale i o mnoha dalších. Pod startovní bránou se shromáždila elita tvořena jak velkým počtem zahraničních závodníků, tak i domácích a mnoho lidí připravených se s touto výzvou poprat, jak nejlépe umí.


Krom drkotajících zubů panovala na startu dobrá nálada. Bruslaři vtipkovali a těšili se, jak vyrazí na trať a trochu se zahřejí. Tak a jdeme na to. Moderátor na start vyvolává přední ženy Světového poháru a vzápětí se na start vydává hrstka statečných žen. Po chvíli mizí za kruháčem a my se nemůžeme dočkat. Moderátor opět vyvolává: Alexander Bastidas, Jakob Ulreich, Christian Kromoser a samozřejmě náš Ondra Suchý. Diváci fandí a všichni se připravují na start. A vyrážíme.

Hned po startu za to vzal rakouský reprezentant Jakob Ulreich a získal malý náskok. Zbytek startovního pole se za ním zrovna nehnal, ale také si ho nenechával moc ujet. Výsledkem bylo poměrně rychlé rozdělení balíku na jednotlivé skupiny. Během prvního kola byl Jakob dotažen a ve předu se vytvořila skupinka devíti jezdců, mezi kterými byli i čtyři Češi. Kromě Ondry Suchého, Michala Prokopa a mě tam byl i Richard Kudělásek. Dále tam byl Bastidas, oba Rakušáci, Kert Keskpaik z Estonska a Znotins Reinis z Lotyšska. Skupina se držela pohromadě. Ve třetím kole bohužel na spodní otočce spadl Michal Prokop, ale naštěstí se mu podařilo ztrátu dojet, i když ho to stálo mnoho sil. Ani nevím, kdy odpadl Richard, ale kolem půlky závodu jsem ho v balíku už neviděl. Jelo se celkem v poklidu. Oba Rakušáci sice občas zkusili nějaký ten nástup, ale nikdy se jim na kluzké vozovce nepodařilo zrychlit tak, aby zbytek setřásli. Jediné nebezpečí tedy hrozilo ze strany čar a šipek namalovaných na silnici, na kterých to klouzalo opravdu hodně. Jinak mě asfalt na místní trati opravdu překvapil- i na kolečkách na sucho to drželo poměrně dobře.

Ve předu se to celkem točilo, každý chvíli tahal, a i já jsem si zkusil nějaký ten nástup. Obecně to bylo ale jen takové oťukávání se navzájem. Už v půlce závodu bylo jasné, že se bude rozhodovat až v posledních metrech. Když bylo kolo a půl do konce, tak jsem za to zkusil kousek pod horní otočkou vzít a podařilo se mi odtrhnout se od balíku. Věděl jsem, že to pravděpodobně nevyjde, ale každý takovýto nástup, který soupeři musí dotahovat je stojí síly, a to pak může pomoci Ondrovi s Michalem v závěrečném spurtu. Během půl kola byl můj únik zlikvidován a začalo se taktizovat do posledního kola. Po poslední otočce, kdy před sebou člověk vidí tu dlouhou rovinku a snaží se hypnotizovat cílovou bránu, aby byla blíž se začalo budovat tempo. Ondra suchý, jehož taktika celý závod byla jezdit za Jakobem Ulreichem a pokud možno se za ním vyvézt až do cíle, kde byla šance ho předjet se najednou zhroutila. Jak už to tak bývá, cílovou bránou v tu chvíli zrovna projížděl ženský balík do svého posledního kola a Ondra bohužel neměl místo kudy se dopředu dostat. Nakonec sice pěkné čtvrté místo, ale všichni jsme tak nějak doufali, že dneska by to mohlo být i na vítězství. Z toho se nakonec radoval Alexander Bastidas s Venezuely. Celý závod jel poměrně pasivně. Žádný nástup, spíše se jen vezl a čekal na svou příležitost, které se chopil opravdu skvěle, a nezbývá, než mu pogratulovat, k úžasnému výkonu. Druhý byl Ulreich a třetí Kromoser.

V ženském balíku se jelo podobně. Vítězka Katharina Rumpus mi v cíli řekla, že sice pár nástupů přišlo, ale nic, co by se podařilo udržet. I u žen se tak rozhodlo až v závěrečných metrech, kde Katharina těsně přespurtovala Italku Carlottu Camarin a Annu Odlazek.

Do cíle se nakonec dostalo celekm 91 bruslařu a bruslařek, jimž musíme všichni z LifeInLine teamu pogratulovat, protože kopec v Ostravě dává všem zabrat i na suchu, natož pak na mokru. Děkujeme a těšíme se na dalších závodech LifeInLine Tour.